Rubrika: Děti

Je jedno, zda se člověk hlásí na střední školu nebo na vysokou, jelikož vlivem silných ročníků, co se teď hlásí na střední školy, dnes rozhodně již neplatí, že přijímačky se dělají jen na gympl, takže v obou případech Vás pravděpodobně začne strašit datum, kdy se mají přijímací zkoušky konat. Co tedy udělat pro to, aby Vaše šance na přijetí byla co největší a strach se aspoň trochu zmenšil?

 Existuje několik málo zásad, které Vám období před příjímacími zkouškami mohou aspoň trochu zpříjemnit.

1.       Mít dostatečnou časovou rezervu
 Snad nikdo nepochybuje o tom, že na příjímací zkoušky potřebuje jen pár dní a ví, že na cestě k vysněné škole je pot tvrdé dřiny z měsíců tvrdé přípravy. Samozřejmě záleží v přípravě i na jednotlivých předmětech – jinak se člověk připravuje na angličtinu, která mu nejde a jinak se připravuje na oblíbenou matematiku, z které je premiant třídy. Nicméně i tak není dobré přípravu podcenit a je lepší začít aspoň 3 až 6 měsíců před obávaným datem.

2.       Lepší pravidelně než příliš mnoho nárazově
 Nejenže by příprava měla začít dostatečně dlouho dobu dopředu, navíc by měla být opravdu pravidelná. Proto u mladší části lidí, co se připravuje na zkoušky, není vůbec špatný nápad mít ve svém okolí osobu, která se aspoň 1x až 2x do týdne bude věnovat učení s ním. Ideální je připravovat se zhruba 2 nebo 3 dny v týdnu, ale je to ovlivněno mnoha faktory – záleží jak na množství volného času, tak třeba i na rezervách v předmětech, které má dotyčný z předchozího vzdělání.

3.       Šetřit peníze se nevyplácí
 Testy
 Jak střední školy, tak i řada vysokých škol nabízí buď volně, nebo k prodeji testy z předchozích let (pokud si je dělali sami). Určitě se v tomto nevyplatí šetřit, protože takovéto testy Vám mohou hodně dát. Většinou není potřeba, abyste si koupili 10 verzí, protože u většiny testů stačí, abyste pochopili jejich princip, a potom už jsou pro Vás všechny testy dost podobné. Toto tvrzení platí i u testů Scio, které jsou toho vzorným příkladem.

PZ nanečisto
 O přijímačkách nanečisto se hodně vedou diskuze, zda to má význam nebo ne. Za mě jednoznačně ano, protože člověk, který např. u PZ nikdy nebyl (což je většina páťáků i deváťáků) si může skvěle vyzkoušet atmosféru PZ – jak pracuje pod tlakem, schopnost soustředění a co s ním vlastně udělají nervy. Poplatky jsou různé, buď si je určují sami školy, nebo společnosti, které testy pořádají, nicméně se většinou nejedná o drastickou částku.

V současnosti nám připadá nepředstavitelné, že by někdo neuměl číst a psát. Zkrátka, že by byl negramotný. A přeci, je to možné.
·        Představte si, že každý pátý člověk znalost písma a čtení neovládá.
·        Pokud bychom chtěli přesnější počet, bylo by to kolem osmi set šedesáti milionů lidí, z nich dvě třetiny tvoří ženy.
·        Je pravda, že nám ten průměr tak trochu kazí některé země.

Podle UNESCO se situace velice zlepšuje.Alespoň někde
–         Čínaměla, roku 1988, neuvěřitelných dvaadvacet negramotných.
o   O dvanáct let později, tento stav snížila na přijatelných devět procent.
o   Jistě, že je v těch devíti procentech zahrnuto i obyvatelstvo, které už se prostě učit nehodlá. Staří lidé, kteří jsou přesvědčeni, že když bez čtení žili dodnes, tak bez něho i dožijí.
–         Obdobná situace vládla i v Brazílii a v Egyptě.
o   A i zde už se stav zlepšuje.
Horší je to v jedné z nejlidnatějších muslimských zemí, v Pákistánu.
·        Tady, v roce 1994, bylo negramotných třicet devět procent.
·        O čtyři roky později se jejich stav zvýšil o tři procenta.

Nikdy není pozdě

Otázka negramotnosti je v některých zemích, tak trochu paradoxní.
o   Historie Pákistánuexistuje už ve třetím tisíciletí, před naším letopočtem.
o   V době, kdy naše civilizace nebyla ještě ani v plenkách, oni už byli na vysoké úrovni.
o   Podobně, jako zmíněná Čína a Egypt.

Do stejné kategorie zemí, které jdou ve svém vývoji opačným směrem,bychom mohli zařadit i Indii.
V zemích, jako je Česká republika, je negramotných obyvatel opravdu málo. Vyskytují se z několika důvodů, které se dají rozdělit na dvě skupiny.
1.      Jedna skupina za svůj stav nemůže– dyslexie, dysgrafie.
2.      Druhá si ho zavinila sama– záškoláctví.
Pokud by se někdo rozhodl tento stav změnit má možnost. Na některých základních školách se pořádají kurzy, kde mu pomohou přejít mezi gramotné.

Jako první, co musíme zmínit je individualita každého jednoho dítěte. Děti nemá cenu srovnávat. Pokud není něco v pořádku, pak vás na to upozorní váš pediatr a pošle vás na další vyšetření.
Pasení končíků
Pasení koníčků je první věc, kterou se většina dětí naučí. Pasení koníčků by měly děti zvládnout do třetího měsíce. Některé děti pobyt na bříšku zrovna moc nemusí a spíše u něj pláčou. Není nutné dítko trápit, ale můžete mu dopřát ležení na břiše na těle maminky. Prostě si dítko položte na sebe a dělejte na něj veselé obličeje, něco mu povídejte…

Otáčení
Děti by se měly otáčet ze zad na bříško kolem šestého měsíce. Některé děti to zvládají dříve. Velkou motivací jsou především závěsné hračky na hrazdě, které dítě lákají k otáčení se. Dítko nadále pase koníčky, avšak zdokonaluje se v tom.
Lezení
Lezení po čtyřech je velice důležitou součástí vývoje. Dítě si s ním posiluje spoustu svalů, najednou zjistí, že se může pohybovat i dopředu. Pokud se vaše dítko začne nejdřív plazit, jedná se o předstupeň lezení. Dítko se lezením celkově zpevní a po nějaké době již zvládne i vzpřímení do kleku. Čím déle dítko leze, tím lépe pro jeho tělo.
Sed
Jakmile je dítko lezením pořádně zpevněné, pak má tendenci jít do sedu. Do sedu by dítě mělo jít přes šikmý sed a má několik předstupňů, které je potřeba splnit. Šikmý sed začíná již v době počátku lezení, později pokračuje přes vysoký šikmý sed až k rovnému sedu, kdy je dítě opravdu stabilní. Hlídejte si, aby dítě nesedělo zadečkem mezi patami v takzvaném W.

Stoj
Stoj vychází z kleku, který je přípravnou fází. Dítě si nakročí a stoupne si u nábytku. Dítě většinou našlápne na plné chodidlo a mělo by nakročit jednou nohou.
Samostatná chůze
Samostatnou chůzi nezvládá každé dítě do roku. Spousta dětí začne chodit mnohem později. Nejzazší termín pro samostatnou chůzi v prostoru, než vás odešlou na neurologické vyšetření je rok a půl.

Také jste si všimli toho, že téměř vše, co pochází z moře, je pro náš organismus velmi prospěšné? Lékaři přeci velice doporučují konzumaci mořských ryb alespoň jednou týdně. Ti, kterým to peněženka dovolí, si mohou takto zpestřit jídelníček i dvakrát týdně. Ale nejen mořské plody (jak se všemu, čím si můžeme obohatit menu, říká) jsou tím, co se snažíme využít. Jedním z nejdůležitějších produktů, které nám moře nabízí, je sůl. Už dávno se přišlo na to, že právě ta mořská je mnohem zdravější nežli kuchyňská.

• Zejména zmíněné ryby jsou mnohem chutnější, pokud na ně použijeme tento produkt.

Sůl ale nemusíme mít jen na našich pokrmech. Tam bychom s ní ostatně měli šetřit. Kam se ale velice hodí, to jsou koupele. Pro ty, kteří trpí některým kožním onemocněním, by měla být mořská sůl ve vířivce nebo bazénu naprostou samozřejmostí. Zejména ta, která je přečištěna několikanásobnou rekrystalizací. To jí zajišťuje tu nejvyšší kvalitu a vám dodá vědomí, že jste pro své zdraví udělali maximum. Právě pro svou výslednou čistotu je doporučována pro používání v salinizačních jednotkách bazénových technologií.

Posolte se pro zdraví

Své využití našla mořská sůl do bazénu nejen ve zmíněných venkovních i vnitřních bazénech, ale také vířivkách a všech druzích umělých koupališť. Tento přípravek ocení zejména ti plavci, kteří bojují s nepříjemnou lupénkou nebo některým druhem ekzému.

Pokud byste rádi zmíněné účinky vyzkoušeli a nemáte možnost si pořídit jakýkoliv bazén, pak není problém udělat si své vlastní malé moře z klasické koupelnové vany. A pokud si přidáte do slané koupele některou z vonných esencí, pak bude výsledek zaručen nejen na pokožce, ale také na duši. Jen je zapotřebí mít na paměti opatrnost při styku soli s kovy. Pokud by se na kovových součástech sůl usazovala, začaly by v brzké době korodovat.