V současnosti nám připadá nepředstavitelné, že by někdo neuměl číst a psát. Zkrátka, že by byl negramotný. A přeci, je to možné.
· Představte si, že každý pátý člověk znalost písma a čtení neovládá.
· Pokud bychom chtěli přesnější počet, bylo by to kolem osmi set šedesáti milionů lidí, z nich dvě třetiny tvoří ženy.
· Je pravda, že nám ten průměr tak trochu kazí některé země.
Podle UNESCO se situace velice zlepšuje.Alespoň někde
– Čínaměla, roku 1988, neuvěřitelných dvaadvacet negramotných.
o O dvanáct let později, tento stav snížila na přijatelných devět procent.
o Jistě, že je v těch devíti procentech zahrnuto i obyvatelstvo, které už se prostě učit nehodlá. Staří lidé, kteří jsou přesvědčeni, že když bez čtení žili dodnes, tak bez něho i dožijí.
– Obdobná situace vládla i v Brazílii a v Egyptě.
o A i zde už se stav zlepšuje.
Horší je to v jedné z nejlidnatějších muslimských zemí, v Pákistánu.
· Tady, v roce 1994, bylo negramotných třicet devět procent.
· O čtyři roky později se jejich stav zvýšil o tři procenta.
Nikdy není pozdě
Otázka negramotnosti je v některých zemích, tak trochu paradoxní.
o Historie Pákistánuexistuje už ve třetím tisíciletí, před naším letopočtem.
o V době, kdy naše civilizace nebyla ještě ani v plenkách, oni už byli na vysoké úrovni.
o Podobně, jako zmíněná Čína a Egypt.
Do stejné kategorie zemí, které jdou ve svém vývoji opačným směrem,bychom mohli zařadit i Indii.
V zemích, jako je Česká republika, je negramotných obyvatel opravdu málo. Vyskytují se z několika důvodů, které se dají rozdělit na dvě skupiny.
1. Jedna skupina za svůj stav nemůže– dyslexie, dysgrafie.
2. Druhá si ho zavinila sama– záškoláctví.
Pokud by se někdo rozhodl tento stav změnit má možnost. Na některých základních školách se pořádají kurzy, kde mu pomohou přejít mezi gramotné.