Myslím si, že mezi námi jsou lidé, kteří opravdu žijí kulturou. A jsou to hlavně zpěváci nebo herci či další divadelní herci. Já jako malá holka jsem vždycky chtěla být herečka, ale bohužel jsem se nikdy nedostala žádnou školu, kde se herectví a herci vyučují. Sice jako malé dítě jsem chodila do dramatického kroužku, kde jsem taky hrála různá představení. Jenomže všichni víme, že dramatický kroužek pro malé dítě je opravdu takový nic moc, kde se člověk opravdu nenaučí nic odborného. Protože jsem taky chtěla chodit do školy, která je tomu přímo u způsobená, abych taky mohla když tak lidem říct, že na tuto práci se hodím, protože jsem taky na herce studovala.
Jenomže bohužel jsem měla smůlu a možná to byl taky osud. Jsem hodně věřící, takže jsem si řekla, že když asi Bůh nechce, abych byla herečka nebo zpěvačka, tak asi budu něco jiného. Nakonec jsem tedy vystudovala ekonomickou školu. Tato škola mě taky opravdu hodně bavila. Řekla jsem si, že když nemůžu být herečka, a tak bych taky chtěla pracovat v bance, stejně tak jako moji rodiče. Moje máma s tátou opravu byli dobří bankéři, taky vyhráli kolikrát první místo, protože práce bavila je velmi jejich práce. A já jsem si řekla, že bych mohla být tak jako oni, když tedy pracují pracuje v bance.
Ale taky nedám dopustit na kulturu, protože za kulturou chodím opravdu tak dvakrát anebo taky třikrát měsíčně. A baví mě to a já jsem si řekla, že když potom ke kultuře budu vesty svého malého syna, tak možná potom za několik let budeme chodit na různá představení spolu. A kdoví, třeba můj malý si bude jednoho dne hercem anebo zpěvákem, protože můj syn a moc rád zpívá a nebo se předvádí. Vím, že to dělá mnoho dětí, ale když můj syn vidí, že jsem si přála být herečkou, tak on možná podvědomě taky bude chtít. Nebudu ho nutit, chci, aby si syn všechno vybral sám dobrovolně.